Avdijivka: dražba vlajky

Příběh této dražby začíná 30.11.2023, když jsme dorazili s humanitární pomocí do Avdijivky. Jako znak poděkování jsme obdrželi vlajku. Hned od začátku bylo jasné, že ač je díky místu a času jedinečná, nebudeme moci si ji nechat. Musíme nadále shánět finanční prostředky na pomoc pro kluky. A tak jsme rovnou, ještě na místě, začali připravovat tuto aukci… 

To, že do Avdijivky byl v minulých dnech převelen Tom, nás donutilo uspořádat dražbu již teď. O Tomášovi jste už asi slyšeli… V článcích o padlém českém dobrovolníkovi… 

Český dobrovolník Tomáš

Bránit Ukrajinu se Tom rozhodl hned, jak začala válka. Zpráva o útoku Ruska na Ukrajinu jej zastihla doma. Rozhodnutí se zrodilo okamžitě. A co nejdříve mohl, vyrazil na Ukrajinu. Účastnil se bojů na mnoha klíčových místech: Charkov, Izjum, Lyman… Naposledy to byla Avdijivka. 

V Česku mu zůstal syn. Dlouhé hodiny, když nebyl na pozicích, trávil hovory s ním. Pozoroval, jak se malý mění… Neviděl ho skoro dva roky. Svého tátu syn už nikdy neuvidí. Tomáš měl cti na rozdávání. Vím to z vlastní zkušenosti. Jednou jsme se domluvili, že při následující cestě ho převezu z jednoho místa na druhé. Bylo to důležité, a tak se neustále ptal: “Kdy vyjíždíš. Tak kdy vyjíždíš?” Bylo to natolik naléhavé, že sotva jsem si odpočinula po návratu z předešlé cesty, naložila jsem auto znovu a vyrazila na cestu zpět. Počasí bylo příšerné. Přechod přes hranice jakž takž.“

„Kde jsi? Tak kde už jsi?“ Neustále pípalo v telefonu. Dle navigace jsem měla být na místě v 1 hodinu ráno. Zapomněl odečíst časový rozdíl… „Máš zpoždění, kde jsi?“ Dorazila jsem. Do již narvaného auta jsme doskládali ještě další batohy a ve tři hodiny ráno jsme vyrazili do tmy. Od výjezdu z Česka jsem nespala, navíc se přidal deficit spánku z předešlé cesty. Nicméně, ani když se ze mne stal spolujezdec, spát nešlo. Stále bylo, o čem si povídat, poslouchat naslouchat… Po čase jsme dojeli na místo, kde se měla předat první humanitární pomoc. Slovjansk byl pod neustálým ostřelováním. Teroristé byli blíž, než se zdálo. Izjum byl tehdy ještě v okupaci. 

„Aspoň si napravím karmu,” řekl. „Jak to myslíš?“ ptám se. „No, předám s tebou humanitárku, zas udělám něco DOBRÉHO.“ Udiveně jsem se na něj podívala… V jeho hlase bylo cosi zvláštního, nepopsatelného, ale pochopitelného. Každý, kdo tam je, nese všechno velmi těžce. Potřeba přinést něco dobrého a pozitivního v tom všem zlu okolo je velmi silná. Jinak se postupně začínáte dusit. Psychika není schopna vydržet takový tlak násilí. Také proto zvířata a láska k přírodě, která často můžete vidět v záběrech z fronty, jsou tak silným pomocníkem. Pomáhá to přežít ve zdejších podmínkách. Tím, že zachraňují zvířata, vracejí sami sebe do života, připomínají, že dobro existuje a že činit dobro je možné, a je to důležité. Možná proto i my se neustále snažíme konat dobro? Abychom neumřeli ze zoufalství, že nedokážeme změnit to, co se děje pár set kilometrů od nás? Vidíme lidi bojující za čest a svobodu, trpící z rozmaru teroristického státu, umírající za svou zem. 

Avdijvka. Jedeme dál. Zvířata. Jsou zvyklá na neustálé výbuchy. Vůbec nereagují. Po ulicích města musíme projíždět opatrně, ale zároveň co nejrychleji. V jednom místě kluky nenacházíme. Popojíždíme dál. Zastavujeme a vystupujeme z auta. Nad hlavami slyšíme dron. “To není dobré,“ povídá Dáša. “To je náš,” odpovídám. “Jak to víš?” nepřestává se strachovat. “To říkáš jen tak!” “Je to náš,” tím debatu uzavírám. Míříme do ulic mezi domy, kde potkáváme civilní obyvatele. Míjíme panelové strašáky. Jak jednonohá strašidla se vynořují z mlhy před autem. Zastavujeme tu a tam, rozdáváme chléb, olej, mýdlo, zubní pasty, kartáčky, oblečení, obuv, deky. Všichni se ptají na léky. Ty už nezbyly. Mluvíme s lidmi: “Máte teplo? Máte čím topit? Máte rodiny? Proč tady zůstáváte? Máte kam jít?” Dotazů padá spousta. Odpovědi jsou stejné. Nesoudíme, nepoučujeme, jen pomáháme. Vím, že pochopit, co prožívají a proč jsou tam kde jsou, dokáže člověk jen tehdy, když se ocitá v jejich situaci, což my nejsme. Snažíme se najít kluky, kteří Avdijvku drží. Podaří se? 

PS: 17. února ukrajinské velení oznámilo stažení ukrajinských vojsk z Avdijivky. Životy vojáků jsou důležitější. Vaše pomoc je o to naléhavější. Pokud máte možnost, prosíme, zapojte se do aukce. Nejen příhozy, ale i jejím šířením. Pokud se nebudete moci zúčastnit aukce, budeme moc rádi za jakýkoli dar, který nám pomůže přinést alespoň trochu tak potřebného dobra klukům na frontě.

Pokračování a další reportáže z našich cest najdete v těchto odkazech:

Příspěvek na Facebooku #1

Příspěvek na Facebooku #2

Video na Facebooku

Milí přátelé dovolte Vás oslovit s mimořádnou možnosti získat vlajku z legendární Avdijivky. 

Budeme rádi za jakoukoli účast. Sdílení, doporučeni. Pořád máte možnost i přispět osobně na pomoc lidem na účty Člověčina z.s. Veškerou pomoc směřujeme a poskytujeme lidem, kteří doplatili a stále doplácí na válečný konflikt. Budeme neskonalé vděčné za jakoukoli vaší přízeň. Děkujeme všem, kdo jakkoli stále pomáhá.

S čísly účtu k tomu:

2002522231/2010. CZK

2602522235/2010 EUR

IBAN CZ15 2010 0000 0026 0252 2235

BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přispět

100 CZK

100 CZK

200 CZK

200 CZK

300 CZK

300 CZK

500 CZK

500 CZK

1000 CZK

1000 CZK

2000 CZK

2000 CZK

CZK

CZK

EUR

EUR

Transparentní účty

CZK
2002522231/2010
IBAN CZ53 2010 0000 0020 0252 2231

EUR
2602522235/2010
IBAN CZ15 2010 0000 0026 0252 2235
BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

 

Zavolejte nám nebo vyplňte formulář níže a my se vám ozveme. Snažíme se odpovědět na všechny dotazy do 24 hodin i nejen v pracovní dny.